Definice tohoto slova je asi každému jasná, ovšem právě proto je také ošidná. Domov je tam, kde se momentálně přespává, tvrdí jeden človíček a jen těžko mu oponovat. On to tak má, takže je doma i v nemocnici. Ale normální člověk si přece jen domov představuje nějak jinak. Rozhodně ne jako nemocniční pokoj.
Domov může být klidně i pojízdný, proč ne. Taková čistá a uklizená maringotka, ta může být útulná a pobyt v ní velice příjemný. Ovšem nesmíme si ji představit jako tu na stavbě, plnou bláta, smradu z cigaret. Pár skříněk, malý stůl a čtyři postele. Ano, spát se tam dá, ale představit si to jako domov je poměrně obtížné, tedy, zase, jak pro koho že. Kdo je zvyklý a ten pravý domov v tom pravém slova smyslu nemá, tak ten to tedy tak chápat může.
My si to však představujeme jako byt, dům, pokoj nebo něco takového. Zcela jistě v něm máme čisto, nepáchne nám to tam a jistě máme i nějakou tu rostlinku. Někdy za oknem, jindy zase na poličce.
Každý si ten svůj domov pečlivě hlídá, pečlivě se o něj stará a pečuje. Chce, aby to bylo hezké a by se tam cítil příjemně. Ovšem i zde to bere každý jinak. Jsou lidé, kteří se o bydlení nestarají, mají tam špínu a prach a o zápachu snad ani nemá smysl psát. Je to ještě vůbec domov? Ale asi ano, protože i oni se tam vracejí. Jen je těžko říci, zda rádi či neradi.
Pokud se pečlivě zadíváte na obě přiložené fotografie, je vám jasné, že majitelé těchto bytů do výše uvedené sorty lidí v žádném případě nepatří. Na fotkách je znát pečlivá ruka, dbalá pořádku a čistoty. Tady je určitě radost bydlet a také musí být radost se sem vracet. Kdopak by nechtěl žít podobně. Moderně a hezky. Jenže o to se musí člověk přičinit a také to něco stojí. Ale není třeba litovat peněz, přece si většinu věci kupujeme na delší dobu užívání, tak proč si neudělat radost.